Vypadám na čtrnáct? Tak mi netykej!

České vykání a tykání má řadu odpůrců. Přestože mezi ně nepatřím, nepřekvapuje mě to. Lidi nemají moc rádi složitosti (obzvlášť ty jazykové) a zrovna tahle dokáže nadělat spoustu vrásek a vyvolat nejednu trapnou situaci. Člověk si kvůli existenci vykání musí pamatovat osoby, s nimiž už si potykal, odhadovat věk u lidí, s nimiž ještě ne, snažit se vybavit si, jak zněla ta tykací/vykací pravidla, a zvažovat, jestli má být on tím, kdo tykačku nabídne, nebo radši trpělivě vyčkávat. Slušná dávka zbytečných starostí.

Někteří lidé proto volají: Zrušte vykání! Inu, to je vskutku legrační a utopická představa, ono totiž češtině nejde nic moc přikazovat. Není to pes, neposlouchá oddaně naše pokyny (což vlastně leckdy nedělá ani ten pes, tak co teprv jazyk, že?). Nebo si umíte představit, že vám jeden večer ve zprávách řeknou, že od zítřka se ruší vykání, a vy ráno přijdete do pekárny a řeknete: Ahoj, dáš mi, prosím tě, dvě koblihy s marmeládou?

Já jako slušně vychované děvče vykám vždycky. V opačném směru nemám leckdy problém s tím, že mi někdo tyká. Rozhodujícím faktorem je zpravidla to, jestli mám nebo nemám s tím člověkem něco společného. Starší kolegyně v práci? Vesele mi tykejte. Osoba podobného věku, která se mě na ulici zeptá na cestu? Jen tykej. Rodiče mých kamarádek, kteří mě leckdy znají roky? Směle do toho. Řidič autobusu, kterého slušně pozdravím Dobrý den? Tak to prrr!

Co jsem se naučila za čtvrt století

Dvacet pět let už je nějaký věk, ne že ne. DiCaprio měl v těch letech dávno nominaci na Oscara (i když co z toho, že?), Bolt šest zlatých olympijských medailí a Mácha stihl dokonce i umřít. Takže ono se toho za čtvrt století dá stihnout opravdu dost. Uznávám ale, že uvedené příklady jsou trochu jiná liga. V té mé jsem zvládla alespoň posbírat základní poznatky z mého dosavadního života. Kdybych vydala knihu Moudrosti pětadvacetileté Týny (no, spíš než kniha by to byl ášestkový letáček), takhle nějak by vypadala. Pojďte se přiučit! Životní lekce zdarma právě teď a tady.


Plnění povinností a otevřené facebookové okno nejdou moc dobře dohromady.

Není v lidských silách sbalit se na dovolenou, aniž byste při tom nezapomněli alespoň na jednu věc.

Pokud se sprchujete a vypne se voda nebo začne téct studená, děje se to zásadně jen, když máte plnou hlavu (a oči) šampónu.

Na čínské polévce si lze pochutnat jen pod stanem nebo na školním výletě.

Ať vypadají posmrkané kapesníky po kapsách sebenechutněji, zachrání vám nejednou zadek (respektive nos).

Počet fajn kaváren v okolí klesá úměrně s vaší rostoucí únavou a touhou po dobrém kafi.

Jak jsem si představovala samu sebe v pětadvaceti

Je to v pytli. A jestli není, tak za pár dní bude. Budu se muset přestat vysmívat o chlup dříve narozeným kamarádům, že jsou staří. Pětadvacet, vždyť co to je za věk? - říkáte si? No, možná to není moc, ale rozhodně to je o rok víc než mi bude ještě den předtím. A o šest víc, než když jsem maturovala. A... a dost. I když vlastně ještě jedno a - a o dost víc, než když jsem si vytvářela tyhle představy o tom, jaká budu, až mi bude pětadvacet. No, dost jsem si fandila. Myslela jsem si totiž...

... že budu mít chlapa.
... že budu mít regulérní práci.
... že budu bydlet jinde než moji rodiče.
... že už budu umět chodit na podpatcích.
... že si budu schopná v restauraci vybrat bez cizí pomoci.
... že budu hrozně chytrá a vzdělaná.
... že rozhodně nebudu vycházet z domu s mastnými vlasy.
... že budu vědět, jaké nádobí může a nemůže do mikrovlnky.
... že mi nebude vadit sprchovat se před cizími lidmi.
... že mi bude chutnat suché víno.
... že budu mít prochozených x párů bot z toho všeho cestování.
... že budu umět aspoň dva cizí jazyky.
... že nebudu mít pleť jako puberťák.
... že budu mít řidičák.
... že conversky už nebudou moje nejoblíbenější boty.
... že se budu umět namalovat.
... že nebudu znát cestu na pracák i poslepu.
... že budu mít konečně tu zrcadlovku.
... že si fakt odlakuju nehty hned, jamile přestanou vypadat k světu.
... že už budu umět jezdit na snowboardu.
... že rozhodně nebudu nosit děravé punčocháče a každou ponožku jinou.
... že budu mít sexy zadek a pevná prsa.
... že už dávno nebudu utrácet za hlouposti.
... že budu mít tam, kde bydlím, pořádek.
... že už prostě fakt budu dospělá.

Tak třeba za rok...