Jak jsem nedodržela svoje předesevzetí a proč mi to neva

Před rokem jsem se pustila do už téměř tradičního novoročního seznamu předsevzetí. Stejně jako při psaní jakýchkoliv podobných seznamů jsem měla velké oči. To už jsem prostě já. A tak jako v závěru každého dne nemám výčet povinností kompletně proškrtaný, nestačil mi ani rok na to, abych proškrtala svých letošních osmačtyřicet položek.

Nedělá mi to ovšem vrásky ani netrhá žíly. Znám se a věděla jsem, že nesplním všechno. A taky jsem věděla, že mi to nebude vadit. Cíl těchto předsevzetí k sobě samé je jiný - zaznamenat, co je pro mě na přelomu roku důležité, a ujasnit si, co od života chci. Navíc jak už to tak s životem zbývá, občas přinese do cesty neočekávané věci, které jsou nakonec stokrát  lepší a významější než to, co jste si prvního ledna napsali na seznam...

Co jsem letos nedodržela:

Nedošla jsem si k zubaři, ale učinila jsem dva velmi nadějné pokusy.

Nezlepšila jsem svůj time management, ale vlastně myslím, že jestli já někdy budu zorganizovaná, zmizí tím kus mé osobnosti.

Nenašla jsem si školu ani práci, ale přesto jsem skoro celý rok pracovala, občas se i vzdělávala a hlavně mě to všechno bavilo.

Nebyla jsem měsíc veganem, ale snědla jsem víc veganských jídel než kdy dřív.

Nezačala jsem běhat mimo jaro-léto, dokonce jsem běhat úplně přestala, ale zase jsem zjstila, že nepotřebuju běh, abych byla šťastná a cítila se dobře.

Nenaučila jsem se plést, ale aspoň už jsem si koupila vlnu a jehlice.

Neprošla jsem si mediálním půstem, ale zato jsem většinu roku přežila bez používání mobilního telefonu.

Nevadí to i proto, že jsem...
... se zlepšila ve vaření.
... si dělala radost.
... si vpustila do života další skvělé lidi.
... překonala samu sebe.
... si vydělala psaním nějakou tu korunu.
... si splnila sen.
... překročila české hranice.
... udělala věc, které se bojím.
... se naučila něco nového.
... byla šťastná.

A ještě navíc jsem...
... upekla své první vanilkové rohlíčky.
... podpořila spoustu fajn projektů.
... zažila svělé léto.
... si našla nejlepší hostitelskou rodinu.
... uběhla půlmaraton.
... začala jíst víc zeleniny.
... rozesmála spoustu lidí kolem sebe.
... našla spřízněnou duši.

0 tipů na vánoční dárky pro partnera i mámu

V posledních dnech a týdnech jsem v internetových vodách narazila přinejmenším  na bambilion článků plných tipů na vánoční dárky. Já vám tipy na dárky nedám. Zaprvé to podle mě naprosto popírá smysl dárků, zadruhé pokud nějaké chcete, je jich všude až až (jako až moc). A víte, co je všechny spojuje? Vycházejí z naprosto chybných předpokladů.

Předpoklad číslo 1: Lidi lze snadno rozdělit na muže a ženy

Jako ano, lze. Stačí si exemplář letmo prohlédnout (v diskutabilních případech tomu stáhnout kalhoty) a je jasno, kam jedince zařadit. S dárky to ale zdaleka taková sranda není. (Respektive je, s dárky je velká sranda, ale víte, jak to myslím.) Ženu potěšit vůní, knihou nebo šátkem? Pro muže tričko, elektroniku, film? Když se jen letmo podívám na našeho Ježíška, je mi jasné, že to funguje trochu jinak. Čokoláda? Tu by dostal dost možná brácha. Silnější alkohol? Ten by brala rozhodně máma. Kalhotky? Ehm, ne... nemáme doma chlapa nosícího ženské prádlo (teda doufám!).

Předpoklad číslo 2: Ženy lze snadno rozdělit na matky, kamarádky a sestry, muže na bratry, partnery a dědečky

Jasně. A mámě dáte poukaz na masáž, kamarádce knížku, ségře lístek do kina, bráchovi kulicha, partnerovi vstupenku na koncert a dědovi ponožky. A promíchat to nelze. Jak může vhodný dárek vycházet ze vztahu k dané osobě? Já bych mohla dát mámě voňavku, ale od mé tety jakožto od její sestry by byla nevhodná? Co kdybychom jí prostě obě daly knížku, protože víme, že to jí udělá pod stromečkem největší radost? Troufalý nápad, vím.

Předpoklad číslo 3: Že kosmetika je vhodný dárek

Pomiňme to, že tím obdarovanému potažmo říkáte: Smrdíš, umyj/navoň se. Balíček kosmetiky je podle mě úpěnlivé a fakt hlasité volání: Neměl(a) jsem nejmenší ponětí co ti koupit... ale tak myjeme se snad všichni, ne? No právě. Nápaditost nula nula prd.

Předpoklad číslo 4: Že poukázka vše vyřeší

Darování nějakého voucheru či poukazu je takové šalamounské řešení mezi dárkem a penězi. A i když poukaz vypadá v té obálce tak nějak líp než peníze, ve výsledku v tomhle souboji spíš prohrává. Hodnota je na něm totiž stejně napsaná a navíc nemá obdarovaný zrovna svobodu ve volbě, jak peníze utratí.

Předpoklad číslo 5: Že ponožky jsou špatný dárek

Blázníte? My doma pod stromečkem ponožky milujeme a nadělujeme si je každý rok. Obyčejné, sportovní, teplé i huňaté. V každém případě jsou v párech, tedy přesně takové, o jaké je ve skříni vždycky nouze. Tedy pokud není zrovna po Vánocích.

Prosinec plný výzev? Díky, nechci

Kamarádka sdílela před pár dny 30 day ab challenge.
Při brouzdání internet jsem narazila na běhací prosincovou výzvu.
Na facebooku na mě blikla čtecí výzva na následující měsíc.
Já sama ve svých poznámkách narazila na zmínku o Dressemberu - ženské obdobě Movemberu (i když je vlastně úplně jiná), kterou jsem chtěla zkusit už loni a předloni.

Před pár dny se na mě prostě začaly valit všechny možné challenge. Nevím čím to. Zda lidi ten konec roku vyburcuje, aby ještě pohnuli, stihli, co dosud nestihli, aby jako měli za letošek splněno. Jestli budou mít lepší pocit, když u vánoční večeře budou sedět s pekáčem buchet (těch nepečených) a rok skončí s dvěma přečtenými knížkami navíc.

I já ty výzvy chvilku zvažovala. Dressember můžu zkusit i bez těch dvou prvních dní, které jsem prošvihla, vždyť o nic nejde. Čtení teď taky flákám, třeba by mě to nakoplo. Mému břichu by trocha (rozuměj sakra pořádná dávka) cvičení rozhodně prospěla. A bylo by super vrátit se k běhání. A hlavně - mě ty všemožné výzvy fakt ba!

Jenže pak se ozvalo mé racionální já (jo, fakt existuje!). Jak můžu nosit celý prosinec šaty, když tu mám s sebou jen dvoje? A nenutila jsem se letos do čtení už dost? A není právě prosinec měsíc, kdy se naplno rochním ve své lenosti a přesně takhle se mi to líbí? (Ve skutečnosti tohle zvládám v jakémkoliv měsíci.)

Navíc - není ten poslední měsíc v roce už sám o sobě docela challenge (jako že docela dost)? Pořídit všechny dárky, sehnat stromeček, kapra, udělat salát a aspoň jedno abyseneřeklo cukroví, a zároveň v tom všem najít dostatek času si to období užívat a nepadnout čtyřiadvacátého ještě před večeří - s prominutím - na hubu? Není fuk, jestli na konci roku bude počet přečtených knížek 17 nebo 20 a počet uběhnutých kilometrů o stovku vyšší? Mně teda jo. A k Vánocům si pořídím buchty jedině kynuté. Ostatně je s nimi míň práce, žejo.