Jak jsem se připravovala na svůj první půlmaraton

Možná víte, že jsem loni uběhla pětadvacet kilometrů. Letos jsem se rozhodla uběhnout půlmaraton. Je to o něco míň. Ale zase víc do kopce. A na mě moc brzo z jara. A kdovíco ještě.

Jak to celé bylo? Takhle... On už ten titulek je dost nesmysl. Protože já a příprava, to je jak nebe a dudy... i když to asi ne, protože v nebi podle mě musí být dudy, jinak by to nebylo nebe, žejo... Ale prostě něco na ten způsob.

No, každopádně necelý měsíc před závodem mi vševědoucí facebook nabídne článek 'Jak na svůj první půlmaraton', který samozřejmě otvírám. Hned první řádky mě dostanou: Svou účast v závodě jste jistě dobře promysleli a uzpůsobili jste jí svůj zimní trénink. Běhali jste co nejpravidelněji a jednou týdně jste si dopřáli delší běh. K zodpovědnému startu to stačí.

Takže popořádku. Účast jsem si promýšlela asi půl minuty. Zimní trénink je, prosím pěkně, co? Tomu, že jsem letos byla běhat dvakrát, lze říkat pravidelný trénink? A že jsem minulý týden s potížemi ufuněla pět kiláků, to je ten delší běh jednou týdně? Jestli jo, tak super, bude ze mě půlmaratonová královna!

Ale pokračujeme. Několik týdnů před závodem byste měli zdolat běh o vzdálenosti 18 kilometrů. Tak to leda ve snu. Stačí mi těch závodních jednadvacet, ještě poběžím dobrovolně osmnáct, ne?! Vrcholem mého snažení je, že si tři týdny před závodem jedu trasu projet na kole. Byla to chyba. Teď mám z toho bobky. 

Dva týdny před startem už však dlouhé běhy opusťte. Díky! Teda... ne že bych s nějakými dlouhými běhy začala, ale o to raději je opustím, vážně. Deset dní před startem se oficiálně přihlašuju. Teď už se z toho nevykroutím.

Poslední týden před závodem uberte na kilometráži asi o třetinu až polovinu... Nooo, tak to asi ne. To bych se vrátila dřív, než bych vůbec vyběhla. Já se naopak hecuju a tři dny před závodem běžím zkusmo desítku. Navíc kopíruju část trasy a zkušebně si dávám ten nejhorší kopec, co nás čeká.

Ani den předem nezahálejte.Tak to bez obav. Den před závodem večeřím dort a zjišťuju, že závod se běží opačným směrem, než jsem si celou dobu myslela. Tudíž vůbec ne přes ten kopec, co jsem si byla předevčírem zkusit. Tak to bychom měli. Se zas jednou někam přihlásím...

Ale víte, co je boží? Že to samozřejmě uběhnu. A že to je docela fajn. I když jsem samozřejmě poslední.  Ale hlavně - že je v cíli cukrárna. Závodům zdar!