Made my year

Z roku 2014 už nám toho moc nezbývá. Posledních pár dní dohnat, co jsme dosud nestihli, a pak se s novou energií vrhnout do roku následujícího. Konec, resp. začátek roku se nám občas hodí do krámu. Můžeme odkládat všechna důležitá rozhodnutí a změny, abychom pak, v novém roce, zjistili, že není o nic snazší se do nich pustit, než by to bylo jindy.

Přelom roku využíváme pro různé bilancování. Hodnocení toho, co (ne)bylo v uplynulém roce super a co uděláme v tom dalším jinak. I když mnohdy neuděláme. Není to špatně. Je fajn připomenout si významné okamžiky, vzpomenout na svoje chyby, dát si cíle, ujasnit si své sny. Na sklonku roku stejně jako kdykoliv jindy.

Já jsem si takhle zhruba před rokem řekla, že se naplno pustím do své Made my day výzvy. Jak už to tak s mými plány bývá, zůstala jsem na půli cesty. Přesto mám zaznamenaných věcí, které made my day, celkem dost. Potvrdilo se, co jsem předpokládala. Že jsou to především drobnosti, co nám (nebo alespoň mně) v životě dělají radost. Tady jsou. Respektive část z nich. Věci, díky nimž měl každý den mého roku 2014 smysl.

Óda na Vánoce

Někdy se jen potutelně culím, někdy vytahuju obočí pomalu až k nebesům, někdy si skoro ťukám na čelo. Když lidi mluví o tom, jak jsou Vánoce hrozně stresující a uspěchané a náročné a kdovíco ještě, jednoduše to nechápu. Nejsou. Vánoce samy o sobě nejsou takové nebo onaké. Jsou takové, jaké si je uděláte.

Já mám Vánoce odjakživa ráda. Nebo možná ne odjakživa, tipuju, že ten rok, kdy mi jako malé rodiče zprvu nenadělili jediný dárek (zato sobě hromadu), jsem je minimálně na pár minut neměla ráda (Vánoce, ne rodiče - ty ještě dýl). Ale jinak jsem vánoční nadšenec. Ta atmosféra, kouzlo, klid, pohádky, rodina pohromadě,...

Letos byly moje (před)Vánoce jiné. Naložila jsem si toho na bedra tolik, že mě budou bolet ještě příští rok. Lítala jsem z jednoho místa na druhé, odškrtávala povinnosti z dlouhého seznamu, odkládala ty, které šly alespoň o den odložit, a chodila spát bůhví v kolik, abych pak dodělala ty odložené. Letos byl i můj předvánoční čas hektický a stresující. Ale s vědomím, že to byla jen má vina. Nikoliv vina Vánoc.

Jo a ještě dárky! Ty mám na Vánocích taky ráda. Kdyby bylo na mě, dávám lidem dárky jen tak (a občas to i dělám), ale Vánoce jsou skvělá záminka, díky které obdarovaní dárek neodmítají, ale tak nějak jim dává smysl něco dostat. A mě neuvěřitelně baví vymýšlet a nakupovat dárky, až mám občas chuť přidat si to do výčtu mých koníčků. Ale zas si říkám, že lidi můžou zjistit, že jsem divná, až pozdějc, žejo. Proč si kazit srandu. Prostě dárky jsou super. A samosebou občas i ráda nějaký dostanu.

Všehovšudy mi na Vánocích vadí jediná věc. Plýtvání. Nikoliv to, že řežeme spoustu stromů, aby nám dělaly čtrnáct dní radost, protože by to bylo pokrytecké, když ráda dostávám kytky, které mi vždycky vydrží tak tak týden. Ne hromady jídla, protože doma už jsme umírnění a téměř nic nevyhodíme. Vadí mi právě ty dárky. Svým způsobem. Jednoduše i sebešikovnější Ježíšek (třeba já, skromnost stranou) se může občas (cca jednou za život) netrefit nebo může nadělit něco, co jiný, šťastnější Ježíšek nadělil o chvilku dřív.

Ale co s tím? Je v nás nějaká utkvělá představa, že musíme být i tak vděční a hlavně, že musíme dárek nějak využít. Nosit hodinky, které jsou absolutně mimo náš vkus, párkrát nás to přece nezabije. Uložit do knihovny knížku, kterou nikdy nepřečteme. Dát si na poličku parfém, který nám nevoní. Přece když už si s tím někdo dal tu práci...

Tak na tohle letos házim bobek. A vzkazuju svým kamarádům: Pokud ode mě dostanete něco, co je fakt mimo, pošlete to dál. Kamarádovi, kterému to udělá větší radost, dítěti z dětského domova nebo to třeba prodejte za pětku na blešáku a kupte si za to nanuka. Hlavně to ale neválejte doma jen kvůli pocitu, že byste si to měli jakožto dárek za každou cenu nechávat. Na oplátku slibuju, že se nezeptám, jak se vám ten film líbil a proč vůbec nenosíte to triko, který jsem vám dala k Vánocům.

O lásce k nakupování a jiných běsech

Když zazní to slovní spojení, jako by mě zaplavila zmatenost a svět byl zas o něco méně pochopitelný. Vlastně mi ani nejde do hlavy, jak můžou ta dvě slova stát vedle sebe, jak je někdo může pohromadě napsat nebo vyřknout, aniž by to způsobilo globální katastrofu. Ale je to tak, takže to můžu napsat i já. Miluju nakupování.

Nemiluju, samozřejmě. Já ne. Ale jsou tací. K mému překvapení to jsou lidé s mozky a mnohdy jsou i docela normální. Až na tuhle anomálii. Jako jasně, každý máme jiné koníčky a já chápu, že každý není nadšenec do zpívání ve sboru nebo háčkování. Ale nákupy? Jako fakt?

Samozřejmě svůj postoj vysvětlím. Dost (rozuměj asi na deset minut) jsem se nad tím totiž zamyslela. Ať si to slůvko přehazuju v puse a v hlavě sebevíc, nenacházím víc než jedno pozitivum, které nakupování přináší. Výhoda nákupů je, že si pořídíme nějakou novou věc. Novou věc, která nám bude týden dělat radost, pak už přestane být nová a stane se jedním z mnoha kousků v našem šatníku, kosmetické taštičce nebo kancelářské zásuvce. S výjimkou jídla. To ani ten týden mnohdy nepřežije.

Takže jako koupit si věc, která nás pak pár dní zaplavuje radostí, je fajn. Bez debat. Míň fajn už je ale ta daň, kterou musíme zaplatit. Jednak za tu věc musíme fakt reálně zaplatit. Nejlepší věci jsou prý sice zadarmo, ale to mi nějak nesedí. Mám doma spoustu super věcí a nikdo mi je zadarmo nedal, a to se na prodavačky fakt hezky usmívám.

Kromě peněz nás tahle koupená radost stojí i čas. A čas jsou co? No, čas jsou peníze. Takže z vlastní kapsy solíme za tu radost hned dvakrát. K tomu všemu můžeme být po nákupech s velkou pravděpodobností chudší i o energii (najít padnoucí kalhoty je sakra challenge), víru v slušné lidi (nájezdy košíků jsou v některých časech obzvlášť oblíbené), trpělivost (držte v jedné ruce kabát, v druhé ramínko a snažte se sundat něco zamotaného z přecpaného štendru), sebevědomí (zrcadla v kabinkách jsou občas krutá), naději v normální sortiment (kdy už z obchodů zmizí trička nad pupík?) nebo nervy (prostě PROČ mají to tílko jen v Barbie velikostech XS a XXS?!).

Takže i když se snažím, zní mi láska k nakupování jako nonsens. Něco jako ječící svíčková. Jen ještě mnohem bolestivější. Ale zdá se, že masochistů je mezi námi stále dost. Inu, proti gustu...

Proč ráda dostávám knihy

Mám ráda knihy. Mám ráda dárky. Vůbec nejradši mám knihy jako dárek. Takový dárek má výjimečnou cenu, která mnohonásobě převyšuje tu reálnou. S knihou totiž nedáváte jen tu knihu, ale mnohem víc. Jako fakt, i když to zní pateticky.

Věnovat knihu chce odvahu. Darující jejím prostřednictvím vysílá zprávu: znám tě tak dobře, že ti můžu kecat do čtení (nebo taky doufám, že se to bude dát číst, protože už jsem fakt nevěděl co koupit).

Ne každý si troufne odhadnout člověka natolik, aby věděl, co ke čtení mu dát. Většinu ze svých přátel znám fakt dobře, ale skoro nabeton vím, že správnou knihu bych nekoupila ani polovině z nich. Záchranným kruhem jsou pokračování rozečtených sérií nebo novinky od oblíbených autorů. Ale to je tak všechno. Jinak se fakt není čeho držet. Že se někomu líbí tenhle básník, neznamená, že se mu bude líbit i tamten, co píše podobně jak tenhle.

Někdy je knížka věnovaná stylem tohle se mi líbilo, určitě bude i tobě. Překvapivě to často nefunguje. Knihy jsou rozmanitější než filmy nebo oblečení. Zatímco si dovedu představit, že se s kamarádkama nasoukáme do stejných triček a vyrazíme společně do kina, stěží bych našla něco ke čtení, z čeho bychom byly všechny nadšené.

Kniha-dárek navíc nebude nikdy čtena stejně jako jiná kniha. Každá kapitola, ba každé písmenko v sobě ponese příchuť člověka, který knihu poslal vaším směrem. A nebudete knihu vnímat jen ve vztahu k sobě, ale i k té druhé osobě. Budete v ní hledat, co toho druhého přimělo vám knihu dát. Nebudete se ptát Co mi ta kniha dala?, ale taky Co mi podle něj měla dát?. Věnovaná kniha vám otevře úplně jiné světy než kniha koupená či půjčená.

Darovaná kniha tímhle vším získává unikátní přidanou hodnotu. Poselství? Seberte odvahu a darujte knihu. Knihu a všechno, co k ní patří. Věci, o kterých možná ani sami nevíte. Ale věci, které v ní potěšený obdarovaný rozhodně objeví.