Popis introvertovy osobnosti a pokyny, jak s tímto zvláštním druhem zacházet, by vydaly na knihu. A že několik takových už vyšlo. Ale pokud jste v téhle branži noví, postačí vám základní návod s pěti body, které byste v přítomnosti introvertů fakt dělat neměli. Věřte mi. Taky jsem minoritní chudáček.
Nepřemlouvat. Introvertovo NE zpravidla neznamená nic jiného než opravdu NE. Takže si odpusťte svoje Pooojď! To neva, že tam nikoho neznáš! Určitě se rychle seznámíš a bude to super! Introvert sám totiž nejlíp ví, že kamaráda si udělá leda tak ze skleničky vína a super to bude až ve chvíli, kdy konečně oznámíte, že se jde domů.
Neurážet se. Introvert občas upřednostní večer o samotě před posezením s přáteli nebo monstrózní oslavou narozenin. Neberte si to osobně. Není to tak, že by měl snad rozečtenou knihu radši než vás. I když je pravda, že kniha ho jen stěží přivede do úzkých, protože s ní nebude mít o čem konverzovat.
Nevyzvídat. Introvert vám o svém vztahu řekne maximálně to, že nějaký má. Nečekejte, že vám nadšeně odpoví na vaše Kdy? Kde? S kým? Proč? a že vám bude barvitě popisovat všechny detaily a své niternými pocity. Nečekejte prostě, že se o jeho protějšku dozvíte někdy něco víc, než že existuje. Naopak buďte rádi, když vám řekne aspoň to!
Nenechávat o samotě. Introvert má samotu rád. Ale ne takovou, kdy je sám uprostřed klubu, kde se všichni ostatní evidentně skvěle baví, protože mají s kým. Taková situace je naopak introvertova noční můra. Kdo ho z ní vysvobodí, má na kontě velké významné plus, v introvertově vnímání jde bez nadsázky o skutek rovný záchraně života.
Netulit se. Objímání, polibky na uvítanou, podávání ruky? Děkuji, nechci. Pokud máte introverta za blízkého kamaráda, dost možná se k vám občas rád přitulí. Ale na cizí introverty se stejně jako na cizí manželky co? Nešahá!
Výborný článek, ve kterém jsem se našla. Všech pět bodů na mě sedí, takže to vypadá, že jsem stoprocentní introvert. I když musím říct, že to se mnou bývalo mnohem horší a již jsem se v průběhu let stihla přechovat na "falešného extroverta". Alespoň někdy se mi tak daří chovat... občas... výjimečně... no dobře, jen zřídka, ale i to se počítá. :D
OdpovědětVymazatDěkuju, já se zas našla v tvém komentáři :) Za "falešného extroverta" bych se sice asi neoznačila, ale taky myslím, že jsem se svým introvertstvím za ta léta ušla kus cesty. Ale s extrovertem si mě stejně můžou splést, jedině když jsem opilá :-D
VymazatTak jako já extrovert jsem nakonec introvert??? Mazec........
OdpovědětVymazatAno, ano! To mě vytáčí úplně nejvíc... "A co jako budeš dělat jiného?".... "A to tě jako BAVÍ?"
OdpovědětVymazatTen pátý bod jsem dotáhla až k absurditě. Vadí mi i narušování osobní zóny, takového toho prostoru kolem sebe, teď si nevzpomenu na přesný název, jak se tomu říká, ale bere se to v sociologii. :D Vždycky si to hrozně uvědomím při setkání s otčímem (takže ne cizí člověk, znám ho odmala). On je navíc 100% extrovert... takže se třeba potkáme a on si stoupne úplně těsně přede mě. Já o půl kroku couvnu, on se o půl kroku posune dopředu. Aaargh. A to nemluvím o tom, že hodně gestikuluje, takže nedržet si odstup je doslova o hubu. :D
A taky jsem extrovert na Facebooku... mám asi jen 50 přátel, z toho tak 20 je z gymplu, 10 nejbližších z výšky, 10 z rodiny a pár lidí z práce... nechápu, když se s někým náhodou potkám na chodbě, zjistí, že máme stejný obor a hned si mě chce dát do přátel. Proč? Kdybychom spolu chtěli řešit něco školního, tak stejně se jde na skupinu pro celý obor, kde je větší šance, že to někdo bude vědět... když se potkáme víckrát, budiž, to je normální, ale po jednom třeba minutovém "ahoj"? :D